AUTOR

JAK K TOMU DOŠLO?

Film a všechna ta filmová technika, postupy a zpracování filmu, mě od mládí fascinovaly. Někdy na střední škole jsem začal fotit a uchvátila mě i fotografie. Byl jsem fotograf samouk a na všechno jsem si velmi pomalu přicházel sám. Před vojnou jsem se zkusil přihlásit na FAMU na obor kamera. Došlo mi ale, že vlastně nemám žádné potřebné znalosti ani ukázku práce, kterou bych se mohl prezentovat, tak jsem se na to vykašlal a nějak na vše zapomněl. Dlouhé roky jsem si pak jen fotil pro radost, kamarády, krajinky, později rodinu a děti. Nikde jsem se nevzdělával, neučil se novým věcem a  postupně, jak přibýval čas, veškeré moje nadšení zesláblo na nulu. 

Nebylo to ovšem jen v tomto koníčku. Celý můj život postupně jaksi ztrácel smysl nebo ho možná spíš nikdy řádně nenabyl a já jen přežíval ze dne na den, bez energie, bez smyslu, bez vize. Dělal jsem práci jen pro peníze, nic mě nebavilo, všem jsem se snažil vyjít vstříc a slepě dělat co jsem považoval za správné, ale na sebe jsem zapomínal. Nežil jsem. Došlo to až do bodu, kdy se mi rozpadla rodina, přišel prodej domu, bolestivé odloučení od dětí, rozvod a já se ocitl znovu na úplném začátku. Tehdy jsem si řekl, že musím vše změnit. U sebe. Že takhle už znova žít nebudu a nenechám se znovu podobně semlít. 

Pak jsem jednoho dne zaslechl, zřejmě v nějakém videu, slova "Vision Quest". Aniž bych tušil o co jde, začal jsem po tom pátrat, až jsem se nakonec ocitl na introvečeru s Vaškem Němečkem a Petrem Hadačem. Tehdy už jsem věděl, že to je to co potřebuju. Za pár týdnů jsem se s dalšími, více než dvaceti chlapy, ocitl na prvním víkendu programu "Mužská síla", jehož vrcholem je právě Vision Quest. A na ten už nikdy nezapomenu a do smrti budu vděčný za vše, čím jsem v tom roce prošel. Popsat to slovy nelze jednoduše ani přesně. A bylo by to možná na knihu. 

To nejlepší ale začalo přicházet potom a stále přichází. Znovu jsem našel své zdroje, objevil sílu, o které jsem vůbec netušil, že ji mám, potkal jsem své temné stránky a skamarádil se s nimi, uvědomil si, že to co jsem hledal mám přímo před očima. Strach, zdroj většiny emocí, už je pro mě jen pocitem a často i přítelem. Nezměnilo se to, kdo jsem já, ale můj vztah ke světu. Opět žiju a vychutnávám si všechny vzestupy a pády. Znovu prožívám radost a vychutnávám si obyčejné věci. Potkal jsem úžasné lidi, kteří mě dodnes inspirují a motivují, všem do jednoho jsem vděčný za to, že jsme s setkali, se spoustou z nich nás pojí hluboké přátelství a vzájemná nezištná podpora. Vrátil jsem se ke svému koníčku, obnovil techniku a začal jsem se učit znovu v podstatě od začátku fotit a točit i krátké videa. Objíždím workshopy a kurzy, zkouším ateliér i natáčení. Plním si svůj klukovský sen.